ZACPĚTE SI UŠI
Od rána mě tlačilo v hlavě...
Od rána mě tlačilo v hlavě, moc často se mi to nestává, ale dnes to stálo za to. Všeho bylo nějak moc. Moc hluku, moc spěchu, a hromada věcí, které čekaly, až je někdo, obvykle já, udělá.
Počítač si od rána taky dělal co chtěl. Dvouhodinová práce, jediným letmým překlikem na klávesnici, zmizela. Pak vypadl internet, takže byla „vážně ohrožená“ distanční výuka (a moje úžasná a poctivá dcera, prožívala tragédii při myšlence, že se nepřipojí na fyziku). A aby toho nebylo málo, zasekla se i pračka.
Nejen já a moje starší ratolest jsme byly od rána v nepohodě, ale taky naše malá, 2,5 letá Sofi a odpoledne to pokračovalo. Holky se pořád se přely a postrkovaly. Všechno bylo špatně. Sofi nemohla najít ty správné omalovánky. Když jsem vytáhla asi troje a nadšeně jí je nabízela, místo odpovědi se ozvalo zamrčení a místo radosti, jen protočila oči tak, že by se za to nemusel stydět ani Hurvínek.
Lego bylo naprosto všude, na dotaz: „Co to stavíte?“, se mi dostalo jasné odpovědi. „Už nic, vybuchla sopka.“
Já osobně, bych to, co jsem kolem sebe viděla, tipovala spíš na vodíkovou bombu, ale co už, hlavně, že nám v pokojíčku neteče láva. Pro jistotu jsem zkontrolovala šuplík, ve kterém holky schovávaly asi deset druhů slizu. „Uff“, ulevilo se mi, červený sliz neopustil krabičku!
Výbuch sopky umocňovala hromada s kinetickým pískem (super uklidňovačka nejen pro děti, dokud zůstává tam kde má – na ubrusu a nenavštíví koberec) a knížky naskládané jako střechy (údajně imitace Himalájí). Když začala Sofi do písku foukat a volat: „Mami zvedá se vítr, běž se honem schovat“, tak jsem se nebránila. „Schovala jsem se k žehlícímu prknu“ v naději, že budu mít chvíli klid. Než jsem stačila zapnout žehličku, bylo po klidu.
„Mamííí, ať mi nebere tu knížku!“
„Mamííí, vnímáš, že na tebe volám?“
„Mamííí, ona do toho písku leje vodu!“
Mezi holkama je 11 roků rozdíl, ale většinou jim to spolu ladí. Ale ne dnes. Tak jsem si řekla, že to prostě vydýchám a pak to půjdu pořešit.
Vzpomněla jsem si, co Sofi nedávno udělala, když po ní Eli chtěla pomoc s úklidem hraček a velmi výrazným a vysokým tónem hlasu jí dávala důrazně najevo svoje rozhořčení.
Sofi si přiložila dlaně na uši, zavřela oči a jen dýchala. Trvalo to asi 2 minuty. Pak dala ruce od oušek pryč, blaženě se usmívala a šla bez brblání a bez náznaku nechuti, uklízet hračky.
Zaujalo mě to. Tak jsem to zkusila taky. A bylo to naprosto boží.
„Vědomé dýchání praktikuju, ale tahle jednoduchá pomůcka mi připomněla, jak snadno zapomínáme na to, jak jsou jednoduché věci účinné.
Rychle jsem se dokázala uklidnit. Cítila jsem, že tento okamžik je jen můj, že jsem přímo napojená na sebe, na svůj střed. Že nikdo a nic neodvádí moji pozornost. To rychlé odpoutání se od energie napětí a spěchu bylo úžasné. Vnímala jsme lehkost a klid s každým dalším nádechem. A stačilo tak málo, pár okamžiků vědomého dýchání s dlaněmi na uších, takže žádná složitost.
Pokud vás nějaká situace vyvede z pocitu rovnováhy a klidu, pokud se cítíte unaveně a přehlceně, pokud se v průběhu pracovního dne potřebujete odpoutat od tlaku a napětí, pokud potřebujete rychlou efektivní pomoc a ani klasické zaměření pozornosti na dýchání vám nepomáhá, věnujte si MINUTU času (i kdyby to mělo být na WC) a vyzkoušejte tohle.
Zastavte se, zavřete oči, PŘITISKNĚTE SVÉ DLANĚ NA OBĚ UŠI a pomalu se začněte nadechovat nosem do břicha a do hrudníku, VNÍMEJTE ZVUK SVÉHO NÁDECHU.
Pomalu vydechněte nosem a VNÍMEJTE ZVUK SVÉHO VÝDECHU.
Uvědomujte si svůj dechový cyklus, zpomalujte a prohlubujte ho (dlaně stále ponechávejte na uších).
Veškerou svoji pozornost zaměřte jen na dýchání.
Pokud potřebujete uvolnit větší napětí, nebo strach, zapojte do výdechu hlas (zahučení, nebo tóny).
Tuto techniku opakujte ještě 4x, (podle potřeby i víckrát).
Vědomé dýchání, zesílené o intenzivní vnímání zvuku vašeho dechu, vás přivede k vašemu středu, k hlubšímu navázání vztahu se sebou, a k vnitřnímu klidu.
Všichni tento mír a klid v sobě přirozeně máme, jen na to občas zapomínáme. Tato dechová technika pomáhá si na tento stav zase vzpomenout.
Skvělé na této jednoduché technice je i to, že téměř okamžitě, vědomě přerušuje energii, ve které se právě nacházíme a kterou svou pozorností posilujeme. Díky ní, se snadněji naladíte do rovnováhy, změníte své nastavení, prožívání a vyzařování.
Pokud rádi meditujete, použijte tuto techniku na úvod své meditace. Rychleji a intenzivněji se tak napojíte na svůj střed.
P.S. Prsty v uších na místo dlaní, nepřináší takový efekt.
Dlaně umocňují vnímání zvuku při dýchání.
