Na venek jsi schopná, zodpovědná, pracovitá, často obětavá a respektující. Nabízíš pomocnou ruku,  když je potřeba, podporuješ rodinu a své přátele a držíš nad vodou toho, kdo to právě potřebuje.  Lidé tě mají rádi a obdivují, co všechno zvládneš. Ale uvnitř se schopná, ani silná necítíš.

 Ne dost.

Připadáš si jako bys žila za nějakým závojem.

Cítíš touhu po změně, pnutí, co všechno bys chtěla a mohla dělat, ale svět kolem jakoby tě dostatečně neviděl a nevnímal.

Absolvovala jsi nespočet seberozvojových kurzů, konstelací, čištění a odbloků, ale stále v tobě přetrvává pocit, že „nejsi dost“, že ti chybí „lokty“, průbojnost, živost.

Něco, co neladí, ale co možná nedokážeš ani pojmenovat, se vkrádá do tvých pocitů, když děláš to, na čem ti záleží a co ti dává smysl. Do svého života, a do všeho v něm, dáváš své srdce, ale i tak tě často přemáhá pocit, že tohle pro život v hojnosti prostě nestačí. 

Kolotoč povinností, myšlenek a nenaplněných očekávání tě pak začíná válcovat a přehlcovat.

Ale,  pod tím vším slyšíš volání, tichý hlas tvé duše, který říká: