OKNO DO DUŠE
Od malička jsem byla vedená k víře v Boha.
Byl pro mě archetypem bytosti, která je všemohoucí, vševědoucí, ale i trestající. Bála jsme se ho, měla jsme před ním respekt a ten pocit, že všechno vidí a jednou mi to pěkně sečte, ve mně vyvolával posvátnou hrůzu.
Čím jsem byla starší, tím víc jsem měla jsem zmatek v tom, že Bůh je láska, která trestá, když udělám něco, co není v souladu s něčím, co údajně někdo někdy řekl a někam zapsal.
Byla jsem dítě velmi zvídavé a na mé dotazy ohledně Boha, informací o něm, pravdy a jak to s náma vlastně má a proč se máme Boha bát, mi odpovědi typu, protože je to v Bibli a v Písmu svatém, nestačily.
Moje dotazy nenechávaly v klidu ani kněze, který mi při nácviku obřadu svatého přijímání pošeptal do ucha, že stejně skončím v pekle, jestli budu mít tyhle rouhavé dotazy. Když Vám tohle řekne „zástupce Boha na zemi“, co si pak, jako dítě, máte myslet o Bohu? Tenkrát mě napadlo, že Bůh nemá rád zvědavé lidi :-). NEMÁ RÁD…BŮH…???
Vždyť on je láska, říkal to pan farář…tady něco nesedí…
Ale už tenkrát jsem cítila, že tohle asi nebude moje cesta a že jednou přijdu na to, jak to s tím Bohem vlastně je.
Když jsem byla starší a dovolila jsem si přestat věřit v Boha, kterého „přetvořila“ církev k obrazu svému, uvěřila jsem v Boha.
Dnes vnímám Boha jako nezničitelnou energii, která obsahuje a přesahuje vše neznámé i známé. Je vším, co je kolem nás i v nás.
Žádná stoicky vážná trestající bytost, s šedivými vlasy, sedící na nebesích. Ale mocná láskyplná energie, která tu byla, je a bude.
Mám otázku…
Přemýšleli jste někdy o tom, jaké by bylo, setkat se s Bohem?
Pokud ano, tak Vás na jedno takové setkání zvu.
Ale než se do toho pustíme, možná Vás napadá, k čemu Vám takové setkání bude?
Jak to souvisí s realitou ve které žiju?
Co mi to má přinést?
Setkání s Bohem je skvělé,
když se chci spojit se svým nitrem (duší – vyšším já) a získávat „čisté informace“ o sobě, o svém nastavení.
když potřebuji udělat rozhodnutí, které bude v souladu se mnou.
když potřebuji otevřít srdce a hlouběji vnímat, cítit a chápat co prožívám a zažívám.
když potřebuji ukotvení v přítomném okamžiku.
když si potřebuji připomenout, že jsem milovaná proto, že jsem.
Jdeme na to, šup, přímo oknem do duše.
Najděte si klidné místo, kde Vás nebude nikdo rušit.
Vezměte si kapesní zrcátko a položte si ho tak, ať si vidíte do očí, nebo se usaďte k zrcadlu, které máte na toaletním stolku.
Zavřete na okamžik oči, dlaněmi si zakryjte uši a veškerou svoji pozornost zaměřte pouze na dýchání.
Dýchejte pomalu, zhluboka.
Po chvíli pomalu otevřete oči a dlaně sundejte z uší.
Dívejte se sami sobě do očí, nezkoumejte obličej, jen své oči a pomalu, zhluboka dýchejte.
Položte si ruku na střed hrudníku a vyslovte otázku, na kterou chcete znát odpověď (může mít mnoho podob) a pozorujte vjemy, pocity, myšlenky.
Pokud nehledáte odpovědi na své otázky, ale jen chcete otevřít srdečním centrum, oslovte se jménem, kterým Vás oslovoval někdo Vám blízký, když jste byli dítětem. Oslovte se nejlépe nahlas, dýchejte pomalu a stále se sami sobě dívejte do očí. Opět si můžete položit dlaň ruky na střed hrudníku.
Právě se setkáváte s Vaší božskou podstatou, komunikujete s částí Boha ve Vás.
Nespěchejte na sebe, pokud napoprvé nic neucítíte. I takové NIC, je boží stav.
S každým dalším setkáním, se budete pomalu otevírat sami sobě a objevíte to, co právě potřebujete objevit. Někteří lidé vnímají různé vhledy, vidí obrazy nebo také symboly. Možné je vše.
Pro účinnost této „techniky“ stačí maličkost.
Dovolit si být otevření vnímání vlastní bytosti a její energii. Odhodit obavu a přesvědčení, že „je to divný“ a jít do toho.
Hrajte si, zkoušejte, objevujte a vzpomínejte, jaké to je být ve spojení s vlastní božskou podstatou.
Tak co, zkoušeli jste? Jaké to bylo?
Co pocity, myšlenky, emoce? Vyskočila nějaká informace, vjem, vhled, nebo obraz?
Možná si to mnohdy ani neuvědomujeme, ale s Bohem (Universem, energií) pojmenujte si to jak potřebujete), se setkáváme neustále.
S každou vědomou činností, s každým kontaktem se zemí, větrem, sluncem, ohněm, ostatními lidmi, s každou vědomou myšlenkou. S každým láskyplným pohledem z člověka na člověka, nebo z člověka na zvíře.
Ale osobní setkání pohledem do vlastního nitra je jiné. Proudící energii vnímáme intenzivněji a hlouběji, protože proudí krásná energie, která je naše.
P. S. Máme doma takový zvyk. Hodně svoje děti objímám, ale než je obejmu, tak je pohladím a dívám se jim do očí. Téměř pokaždé se mi chce plakat dojetím, protože mám pocit, že právě v jejich očích vidím Boha.
P. P. S. Nedávno jsem techniku použila jako pomůcku při čištění bloků z podvědomí.
Kdo chce zažít víc na vlastní kůži, toho srdečně zvu na své kurzy PROGRAMOVÁ TRANSFORMACE I. a PROGRAMOVÁ TRANSFORMACE II.
